Úvod › Slovníček › Parapety – vnitřní, venkovní a jejich správná instalace

Parapety – vnitřní, venkovní a jejich správná instalace

Foto: Odstrašující příklad, kdy je venkovní parapet připraven pouštět vodu přímo do spáry pod oknem. Pravděpodobně není ani dostatečně pevně přichycen.

Poznámka k terminologii: odborníci říkají vnitřnímu parapetu „parapet“ a vnějšímu parapetu „parapetní plech“. Když je řeč o venkovním parapetu, budeme v článku i přesto užívat termín „venkovní parapet“, protože je podle statistik mezi uživateli rozšířenější a bude jim tedy doufáme i srozumitelnější.

Venkovní parapet

Utěsnění proti vlhkosti

1) Dlouhá spára mezi parapetem a okenním rámem

Pro správnou funkci venkovních parapetů je především důležité, aby za ně nezatékalo. Podkladový profil, na kterém okno takříkajíc „stojí“ je užší a to právě proto, aby se venkovní parapet pod okno „trochu schoval“ a spára, kterou parapet přiléhá na okenní rám, nebyla vystavena přímému dešti, resp. stékající vodě z oken. V ideálním případě je tedy venkovní parapet zasunutý až pod drážku okenního rámu a všechna okapávající voda padá přímo na parapetní plech a nejde tedy přes tuto choulostivou oblast, kterou by se mohla dostat do zdiva pod oknem. Tuto spáru je třeba rovněž utěsnit speciálním tmelem*, aby nedocházelo k průniku vlhkosti.

2) Krátké spáry mezi parapetem a zdí (vlevo a vpravo)

Po obou stranách venkovních parapetů jsou rovněž spáry, které musí být schopny vyrovnávat se s jeho dilatací, neboť plech se v létě a zimně roztahuje a smršťuje. K tomu se obvykle používá zvláštní plastová krytka (někdy uváděná i jako profil na boční napojení parapetu), která je mezi venkovním parapetem a ostěním a která dokáže vyrovnat i změny v délce v řádu pár milimetrů. V tomto místě lze použít i tmel, který zaručí rovněž pružné napojení venkovního parapetu na ostění.

Uchycení parapetu

Venkovní parapet musí být přilepen nebo přišroubován k podkladovému profilu pod oknem, aby byl stabilní. Bez řádného ukotvení se může snadno utrhnout či posunout a zatékání je pak velmi pravděpodobné. Venkovní parapet musí mít rovněž nejméně 3% sklon, aby z něj voda snadno stékala.

Izolace pod parapetem

Izolace pod venkovním parapetem není úplně zásadní** za podmínky, že je použito kvalitní izolační okno, spára je dobře provedena a utěsněna a také celková konstrukce domu postrádá tepelné mosty, tedy její izolační parametry jsou v současném běžném tepelném standardu pro novostavby.

Zároveň je ale z tepelného hlediska vždy lepší, když pod vnitřním parapetem i venkovním parapetním plechem nějaký izolační materiál je. Nesmí to však být na úkor jeho mechanické odolnosti.

Pokud se vnitřní nebo venkovní parapet položí rovnou na polystyren nebo na vatu bez jiného podložení, může výsledek sice lépe izolovat, ale když se o něj pak někdo opře nebo se na něj dokonce postaví, tak se parapet zprohýbá a přestane těsnit atd. Když už tedy firma použije polystyren pod parapet, je třeba dbát na to, aby byl tvrzený (tzv. extrudovaný) anebo situaci vyřešit jinak (např. parapet umístit na tepelně izolační cihlu nebo jiný izolační materiál s nosnou funkcí).

Vnitřní parapet

Správná výška a materiál

U vnitřních parapetů je důležitá jejich výška, kterou určuje norma, a to je nejméně 85 cm od země. To platí samozřejmě pro novostavby. Důležitý z estetického hlediska je i zvolený materiál. Parapet v interiéru bývá nejčastěji z plastu (uvnitř má duté komory), může být ale i ze dřeva, kovu nebo kompozitu (post forming). Zde rozhoduje totiž především estetika a cena. Na funkci oken nemá vnitřní parapet zásadní vliv. Musí však být usazen vodorovně a bez sklonu. Na bocích je opatřen rovněž krytkami.

Podklad pod parapetem

Vnitřní parapet, obdobně jako i venkovní, by měl dosednout na dobře připravenou rovnou a pevnou plochu pod oknem. Po vybourání oken v cihlových domech vznikají často velké nerovnosti a mezery, které je třeba vyřešit. Musíte vzít v úvahu, že na vnitřní parapet můžete příležitostně třeba i stoupnout při umývání oken či jiné výjimečné příležitosti. Pokud se pod vámi v takovou chvíli propadne nebo se vylomí, případně se začne drolit jeho podkladový materiál, patrně nebudete příliš nadšeni. Dejte si proto při montáži pozor, zda řemeslníci nedávají vnitřní parapet pouze „na pěnu“. Vnitřní parapet lze kupříkladu podložit extrudovaným polystyrenem, který je dostatečně pevný.

* U oken se používají různé tmely a každý má určitou oblast použití: silikonový tmel na spoje plast-plast, akrylátové tmely na spoje plast-omítka, pro utěsnění parapetu butylové tmely atd. Všechny tmely by měly splňovat vlastnost trvalé pružnosti.

** Venkovní parapetní plech je dobrým vodičem tepla (v zimě chladu). Má ale stejnou tepotu jako okolní vzduch a pro okenní rám nebo stěnu tak není zcela zásadní rozdíl, zda se vyrovnává s teplotou řekněme -10C z chladného vzduchu nebo z parapetního plechu. Teplota je to stejná v obou případech.

Foto: Vnitřní plastový parapet je skutečně dutý, pokud si jej prohlédnete bez boční krytky.

Foto: Velké prázdné prostory pod vnitřním parapetem nevěstí nic dobrého. Lze je vyplnit polystyrenem, jak ukazuje následující fotografie, ale nejedná se o správné a dostatečně stabilní řešení. Je třeba nejdřív podezdít parapet a následně jej usazovat na pevný a únosný podklad. Parapet se může prohnout, pokud na něj stoupnete třeba při věšení záclon.

 

Foto: Podkladový profil, na kterém okno takříkajíc "stojí" je užší a to právě proto, aby se venkovní parapet pod okno "trochu schoval".

Foto: Po obou stranách venkovních parapetů jsou rovněž spáry, které musí být schopny vyrovnávat se s jeho dilatací, neboť plech se v létě a zimně roztahuje a smršťuje. K tomu se obvykle používá zvláštní plastová krytka.